Zdravotní sestra drží v rukou umírajícího novorozence. To, co napsala na Facebooku, dodává sílu a vhání slzy do očí




Maria Škultétová je jednou z těch profesionálních ošetřovatelek, která do své práce vkládají celé srdce. Tato mladá dívka si uvědomuje, že její povolání není vždy dostatečně oceněno … Nemnoho lidí ví, s jako bolestnými (ale také i radostnými!) Událostmi je spojena práce na oddělení intenzivní péče.

Z tohoto důvodu Marie zveřejnila na Facebooku, pochopitelně se souhlasem matky dítěte, snímek s mrtvým svěřencům, který navždy zůstane v její paměti …
“Téměř všichni vědí, že jsem zdravotní sestra, která se stará o novorozence na oddělení intenzivní péče. Mnoho lidí si bohužel myslí, že jediné, co dělám, je krmení a starání se o předčasně narozené dětí … Jenže moje práce vyžaduje mnohem více.

– Starám o předčasné narozené děti, aby mohli žít bez moderní medicíny.
– Celou dobu kontroluji, zda se jim vede dobře, podávám jim léky a dělám různá vyšetření.
– Učím nezkušené otce, jak se vyměňují plenky.
– Pokládám malého prcka, který je připojen k složitým přístrojům s trubičkami, na prsa matky a pomáhám jí, když ještě nemá sílu, aby své dítě udržela.

To já dodávám sílu a naději čerstvé matce, která v podstatě ještě nic neví …
Současně s rodiči se raduji z každého malého úspěchu, ať už je to odstranění další trubičky nebo dobrých krevních výsledků.

Nesmírně se raduji, když se po několika měsících zápasení, rodiče mohou vrátit domů se svým dítětem v náručí.

– Jsem svědkem zázraků, ale vidím i tragédie těžko popsatelné slovy.
– Pomáhám oživovat malinké děti, když jejich srdíčka nechtějí dále pracovat.
– Stále se trápím otázkami, co jsme mohli udělat jinak, abychom mohli dítě zachránit …

To já předávám miminka rodičům, aby v jejich náručí mohla strávit poslední minuty života, kdy je medicína bezmocná.

– To já jim podávám léky, aby odchod nebyl bolestivý.
– Pomáhám uplakaným rodičům dělat sádrové odlitky na památku po jejich dětech.

Snažím se, jak mohu, pomoci rodičům uchovat si hezké vzpomínky na jejich miminko … To jsou chvíle, kdy se slzy prolínají s úsměvem.

Stojím vedle rodičů, když se loučí s milovaným dítětem.

Stává se mi, že pláču už v autě, ve sprše nebo těsně před odchodem z domu do práce.
Naštěstí nacházím podporu u svých kolegyň, jiných zdravotních sester. Mám radost z toho, že v těžkých chvílích jsou se mnou a že mohu počítat s jejich moudrostí a oddaností.

Moje práce obnáší mnohem víc, než by se mohlo zdát.

Maria připojila tato slova k fotografii chlapečka, o kterého všichni tolik bojovali, ale kterého se jim nepodařilo zachránit. Pamatujme na to, že se zdravotní sestry den co den potýkají s nepředstavitelnou bolestí. Važme si jejich práci.

Zdroj: Trendweb.sk




Přečti si také!