Umírající král se každé ze svých čtyř žen zeptal, zda mu budou dělat společnost i po smrti. Jejich odpovědi ho přinutili se zamyslet. Nás také..




 

Byl jednou jeden král, který měl čtyři manželky. Ze všech nejvíce miloval svou čtvrtou ženu, která byla nejkrásnější a nejvíce okouzlující ze všech. Jen ona od něj dostávala ty nejdražší dárky a velmi mu na ní záleželo.


Třetí ženu miloval pro její inteligenci a často s ním vycházela na daleké výpravy po celém světě. V hloubi duše se neustále bál, že ho jednoho dne opustí pro někoho jiného …

Ke své druhé ženě se choval jako ke své kamarádce. Mohl se jí svěřit se vším a ona ho vždy podporovala. To ona mu radila, když měl nějaký problém.

První ženu miloval nejméně i přesto, že ona se k němu chovala nejvlídněji. To ona mu pomohla vybudovat impérium a nikdy ho neopustila i přesto, že on volil společnost jiných žen …


Nic ale netrvá věčně a přesvědčil se o tom i samotný král. Dozvěděl se, že trpí vážnou chorobou. Zbývalo mu jen několik dní života a čekali ho nepříjemné rozhovory … “Mám čtyři manželky, ale po smrti zůstanu sám. Chci, aby i po mé smrti mi alespoň jedna z nich dělala společnost. “… S každou proto promluvil osobně.

Nejprve pozval nejmladší z žen – tu, kterou miloval ze všech nejvíc – a řekl:

“Miluji Tě nejvíce ze svých žen. Vždy jsem Ti dával ty nejkrásnější a nejdražší dary. Vždy jsem o tebe staral ze všech mých žen nejvíce a teď jsem vážně nemocný. Chci se tě zeptat, jestli se mnou budeš i po mé smrti. ”


Mladá žena se překvapeně podívala na krále a krátce odpověděla:

“To je přece úplná šílenost.”

Potom odešla a král ji do své smrti už neviděl.

Pinit

Odpověď nejmladší manželky ho hluboce ranila, ale neztrácel naději. Pozval si proto svou třetí manželku a věřil, že mu bude i po smrti dělat společnost. Pozval ji ke své posteli a řekl:

“Miloval jsem tě celý svůj život, který se již brzy skončí. Budeš stát po mém boku i po mé smrti? ”

Žena mu věnovala chladný pohled a řekla:

“Samozřejmě, že ne! Jsem ještě mladá a po tvé smrti se znovu vdám za někoho jiného! ”
Odpověď nejmladší manželky ho hluboce ranila, ale neztrácel naději.

Král cítil, že mu tím zlomila srdce, ale ještě neztrácel naději. Do pokoje pozval svou třetí manželku:


“Vždy, když jsem to potřeboval, pomohla jsi mi vyřešit všechny problémy. Nyní Tě chci o něco požádat – budeš mi dělat společnost i po mé smrti? ”

“Tentokrát Ti pomoci nemohu, ale postarám se o to, aby si měl ten najvkusnější pohřeb.”

Starší žena, králova první manželka, tiše vešla do pokoje a šeptala:

“Já za Tebou půjdu kamkoli. Zůstanu navždy s Tebou. ”

Překvapený král se na ni podíval a po chvíli ticha řekl:

“Měl jsem Ti dát jen ty nejlepší věci, když jsem mohl. Měl jsem se tě pokoušet pochopit, když jsem ještě měl šanci. “

 


Každý z nás má takové čtyři ženy!

Čtvrtá žena je naše tělo. Nezáleží na tom, jak moc se o něj budeme starat – dříve nebo později nás zklame.

Třetí žena je náš majetek. Po naší smrti ho bude mít někdo jiný …

Druhá žena představuje naši rodinu a přátele. Mohou být s námi, podporovat nás a radit nám, ale jediné co pro nás mohou udělat je, že nám po smrti vystrojí pohřeb.

První žena je naše duše … to o ni musíme starat, aby zůstala čistá, dobrá a šťastná … to ona s námi zůstane až do konce.




Přečti si také!