Toto je věnováno všem maminkám, které mají syny!




Každá (nebo téměř každá) žena na světě v jeden čas bere na sebe důležitou roli – roli matky. Totéž platí i pro muže, kteří se stali otci, ale dnes se budeme speciálně věnovat matkám. Kolik štěstí v malém uzlíčku. Je to však smutné, děti vyrostou a rodiče je musí nechat jít na dalekou cestu, ať už chtějí nebo ne.


Co mohou očekávat matky syny? Vždyť všechny matky jsou žárlivé na své syny. Proč je tak důležité, aby byli na to připraveny? Co dělat, když jednoho dne si sbalí kufr?

A tak přišel do vašeho života. Nejdříve si v obchodě vyberete milý overal a čepičku modré barvy. Opatrně jej, líbáte jeho maličké prstíky a sladké rty. Potom šijete nebo kupujete kostýmy králíčci – kocourek – pirátů – kovbojů, vedete do mateřské školy, otíráte slzy, ošetřujete rozbité koleno, v noci nespíte, protože je nemocný. Pohádky na dobrou noc, polibek na cestu, rozmary a žádosti – seznam je nekonečný.


Pinit

Nestihnete se ani ohlédnout a syn již sedí v první třídě. Teď den začíná s přípravou školní tašky a končí slovy učitelky:


“Udělejte něco s tím vaším Serjožom, všech bije a nikdo nemůže projít kolem něj!”

A vy vychováváte, vzděláváte a vysvětlujete, že je třeba být čestným, statečným, odvážným, inteligentním a neurážet ostatních . Červený se na rodičovských sdruženích, po stý krát mu odpouštíte, radujete se z jeho úspěchů ve sportovních akcích a pokorně kývate hlavou na sousedku


“Váš syn je vinen, on začal první!”

Najednou zjistíte, že váš syn roste mílovými kroky, ne ze dne na den, ale hodinami. Už mu je všechno malé, co jste mu koupili. Syn je starší a čas tráví více se svými přáteli jako s vámi. Zbožně věříte, že jeho první láska – je to jen směs hormonů a ta lehkomyslná Táňa od sousedů není vhodná pro vašeho syna, je to jen zábava, nic víc.

Čas letí a vy už nevybíráte malý modrý overal, ale skutečný oblek pro dospělého pro ukončení střední školy, spolknete slzy, když získává atestaci. A pak k vám začíná chodit nějaká Katka, potom Lena a zase nějaká Katka a pak další a další, jejichž jména si už ani nepamatujete. A pak přijde do VAŠEHO domu spolužačka Anna, která otevře VAŠI ledničku a správa se u vás jako doma. Jste z toho nervózní, podrážděná, ale kousnete si do jazyka a v tichosti trpíte. A pak zjistíte, že košili, kterou jste mu koupili je podle Anny, nemoderní a jídlo, které jste připravili, je nezdravé.


A pak v jeden krásný den vám syn řekne, že už s vámi bydlet nebude, že se chce oženit s Annou. Už nebude jíst vaši polévku, ale JEJÍ, už se s vámi nebude mluvit, ale s ní, na víkend půjde navštívit JEJÍ rodičů v košili ní vybranou. Na návštěvu přijde jen na narozeniny a více ne. Už mají vybrané menu na svatbu, společný rozpočet, kostlivců ve skříni … A pak vše podle scénáře: svatba, vnuci, péči.

Nejeden jednou vejdete do pokoje svého syna, podíváte se na jeho hračky, nefunkční Play station, pár fotografií, na kterých se usmívá sedmiletý Sergej a uvědomujete si, že … už nikdy nebude u něj na prvním místě. Že jste stali druhou v pořadí.

Aby to neznělo tak smutně, je třeba smířit se s tímto a přijmout tuto skutečnost. Myslíte na to, že nejste sama, která takovýmto způsobem přišla o syna.


Na to je také rčení:

“Dítě – je host ve vašem domě: nakrm, Vychovej, nech odejít.”

Trochu nakrmit, vychovat složitější, a vědět, kdy je čas nechat své dítě odejít k Anne (Táni, Katce, …). Tento proces je přirozený. A je tu důležitá úloha – vědět pustit svého syna bez tajných zášť, výčitek, lítosti a nenávisti k novému dívce.

Nezapomeňte článek sdílet i s vašimi přáteli na facebooku! A podělte se s vašemi zkušenostmi do komentářů.




Přečti si také!