Studie ukázala, že lékaři odmítají chemoterapii, když sami onemocní. Zde je důvod proč




Říká se, že chemoterapie jako lék na rakovinu zachránila miliony životů. Je však také známá svými notoricky strašnými vedlejšími účinky.

To, jakou léčbu si člověk zvolí na svou rakovinu, je čistě jeho osobní volbou. Zajímavý je ale fakt, že většina lékařů zvolí chemoterapii nepodstoupit pokud na toho zákeřné onemocnění sami onemocněli.

Jak uvádějí autoři nedávné studie:

“Naše studie přinesla otazníky ohledně důvodů, proč lékaři chemoterapii svým pacientům doporučují a předepisují, ale pro sebe se ji rozhodnou odmítnout”.

Předtím, než přistoupíme k objasnění této malé záhady, pojďme se nejprve podívat na pár statistik.

Neustále rostoucí výskyt rakoviny

Pokroky v technologiích, diagnostice a léčbě onemocnění, spolu s rostoucím životním standardem umožnily, že se dnes lidé dožívají vyššího věku než tomu bylo v minulosti.

S rostoucím věkem však roste i potřeba zdravotní péče.

V roce 2005 mělo v USA až 50% populace alespoň jedno chronické onemocnění. Údaje ze Slovenska sice nemáme, ale číslo to bude podobné.

Rakovina je přitom jedna z předních příčin úmrtí ve světě. Ročně se na její léčbu pouze v Americe vynaloží přes 150 miliard dolarů. Také dramaticky roste potřeba různých typů lékařů během posledních 6 měsících života pacientů.

Zároveň se zvyšuje počet lidí, kteří si své poslední chvíle života přejí prožít doma v okruhu své rodiny. Takovou požadavek uvádí až 80% pacientů.

Otázka pak zní, proč onkologové trvají na tom, aby i lidé ve vysokém věku podstupovali invazivní a náročnou léčbu, obvykle chemoterapii nebo ozařování?

Co odhalila studie na lékařích, kteří onemocněli rakovinou

Zajímavá studie provedená výzkumníky ze Stanfordovy univerzity odhalila, že stejní lékaři, kteří během svého života silně podporovaly chemoterapii pro své pacienty, ji sami pro sebe odmítli.

Studie se opakovala dvakrát – jednou v roce 1989 a podruhé v roce 2013. Výsledek byl v obou obdobích přibližně stejný.

Výzkumníci zjistili, že 88.3% lékařů ze studie v roce 2013 si přáli nepodstoupit vysoce intenzivní léčbu chemoterapií na sklonku svého života.

Ukázalo se také, že lékaři specializující se v oblasti intenzivní medicíny, pediatrie, gynekologie a anesteziologie měli k chemoterapii o něco pozitivnější přístup než lékaři z chirurgie, ortopedie a radiační onkologie.

Výzkumníci k tomu dodávají:

“Drtivá většina lékařů se rozhodla nepodstoupit terapie, které by jim teoreticky mohly prodloužit život. Tyto terapie si zvolilo pouze 11,7% z nich. Navzdory pokrokem ve vědě a technologiích za posledních 23 let nastal u lékařů v tomto směru jen velmi malý posun “.

Vědci, kteří se na tomto výzkumu podíleli, se pokusili zodpovědět otázku, proč tomu tak bylo.

Důvody, proč lékaři odmítali chemoterapii

Po dospěti k závěrům studie, výzkumníci přistoupili k hledání možných příčin, které by vysvětlovaly chování lékařů odmítajících chemoterapii.

Nalezení odpovědi bylo o to palčivější, protože uvedení lékaři ji svým pacientům předtím silně doporučovali.

No a tady už jsou důvody, které výzkumníci předpokládají:

1. Lékaři byli během svého života svědky množství bolestí a utrpení

Během své aktivní kariéry lékaři odmítající chemoterapii viděli množství nejen světlých, ale hlavně temných chvil své pacienty.

Je možné, že poté, co byli svědky nesmírného utrpení, které chemoterapie způsobovala, se rozhodli, že oni sami něco takového podobné podstoupit odmítají.

2. Bydleli přehnaně optimističtí

Lékaři zvyknou někdy být ohledně zdravotního stavu svých pacientů nadmíru optimističtí a mohli tak špatně odhadnout délku života, který jim ještě zbývá.

Takový optimismus vedl k zintenzivnění léčby až do bodu, kdy už bylo nesporně jasné, že pacient umírá. Výsledkem takového přístupu však bylo, že na konci života museli tito pacienti snášet hrozné vedlejší účinky chemoterapie namísto toho, aby v klidu dožili doma s rodinou.

Je sice příjemné mít lékaře, který pacienta na jeho cestě za vyléčením povzbuzuje, ale je na škodu, pokud je takový lékař slepý k potřebám a přáním svého pacienta.

3. Kultura maximální intervence

V současném zdravotnickém systému stále přetrvává mentalita maximální intervence bez ohledu na její efektivnost.

Každý chce mít na své straně lékaře, který za pacienta bojuje, aby ho vyléčil. Problém ale nastává, když to dělá jen navzdory pacientovým přáním jen proto, že v naordinovanou léčbu věří.

4. Lékaři jsou vysoce odměňování za invazivní procedury

Hroznou pravdou je, že současný medicínský systém štědře odměňuje nemocnice a lékařů za vysoce invazivní procedury.

Velká část rozpočtu zdravotnictví se míjí na pacienty v jejich posledním roce života a 40% této části rozpočtu jde na pacienty v jejich posledních 30 dnech života.

Pokud tedy lékaři samotní si nestojí za léčbami a procedurami, které ordinují jiným, pak je zjevně něco shnilé ve zdravotnictví a vyžaduje to změnu.

Zvolte si pro sebe správnou možnost

Pomyšlení na rakovinu, vlastní konec života či konec života někoho ze svých blízkých může být srdcervoucí. Snad to nebude něco, o čem se budete muset zamýšlet v dohledné době.

Pokud se vás to však dotkne, dopřejte si dostatek času na to, abyste zvážili své potřeby a přání. Ty pak komunikujte svému lékaři.

Pamatujte na to, že co se týče medicínských procedur, tak nic není černobílé. Každý člověk je jiný, vyžaduje jsou jinou léčbu a jeho odezva na léčbu může být také rozdílná. Vždy si zhodnoťte, co je pro vás nebo vaši rodinu nejlepší, když budete dělat taková rozhodnutí.

Také berte ohled na to, že tato studie zkoumala postoj lékařů k chemoterapii na sklonku jejich života, ne na začátku onemocnění.

Když se budete rozhodovat pro vysoce intenzivní léčbu, například chemoterapií nebo pro jemnější přístupy, prostudujte si o nemoci a její dostupných léčbách co nejvíce.

Také se nebojte hodně ptát lékaře, abyste měli dost informaci učinění kvalifikovaného rozhodnutí – ať už pro vás samotné nebo vám blízké osoby.

Zdroj: domacaliecba.sk




Přečti si také!