Muž požádal svou manželku o rozvod. Ona mu na papír napsala něco, co mu změnilo život. Ženatý nebo ne, toto byste si měli přečíst!




Když jsem se vrátil v tu noc domů, manželka prostřela stůl a přichystala večeři. Chytil jsem jí ruku a řekl jí: “Musím ti něco říct.” Sedla si a potichu jídla. V jejích očích jsem zpozoroval bolest. V tom okamžiku jsem nevěděl otevřít ústa. Musel jsem se přiznat, že uvažuji o rozvodu. Téma jsem přednesl opravdu klidně. Nevypadala rozzlobeně. Pouze se zeptala: “Proč?”


Odpovědi jsem se vyhýbal. To ji rozzlobilo. Něco do mě hodila a křičela na mě, že nejsem muž! V ten den jsme se více nemluvili. Plakala. Věděl jsem, že chtěla vědět, co se stalo s naším manželstvím. Jen těžko jsem jí věděl uspokojivě odpovědět. Nemiloval jsem ji už. Mé srdce patřilo Jane. Pouze jsem ji litoval.

S pocitem viny jsem podepsal rozvodové papíry, v nichž stálo, že si může nechat náš dům, auto, a 30% ve společnosti. Podívala se na ně a roztrhala je na kousky. Žena, která se mnou strávila 10 let života mi byla najednou cizí. Bylo mi líto času a energie, který promrhala. Ale nemohl jsem změnit fakt, že miluji Jane. Nakonec se přede mnou rozplakala. Její pláč byl pro mě úlevou. Myšlenka rozvodu se zdála být po několika týdnech jasnější a reálnější.


Na druhý den jsem se vrátil domů pozdě. Psala něco na stole. Večeři jsem nedostal, tak jsem si šel rovnou lehnout. Nakolik jsem byl velmi unavený po celém dni s Jane, nebyl problém usnout. Když jsem vstal, stále byla u stolu a psala. Nestaral jsem se do ní a tak jsem si šel opět zdřímnout.

Ráno mi prezentovala podmínky rozvodu: nechce ode mne nic, pouze chtěla abychom se měsíc před rozvodem snažili žít jako normální rodina. Její důvody byly rozumné: syn měl zkoušky a proto jsme ho nechtěli našim ztroskotaným manželstvím vykolejit.

Bylo to akceptovatelné. Navíc mne však požádala abych si připomněl, jak jsem ji nesl ze svatební místnosti a abych ji během tohoto měsíce nosil takto každý den až k vchodovým dveřím. Myslel jsem si, že se zbláznila. Aby však byly poslední dny našeho manželství snesitelnější, souhlasil jsem.


Pinit

Jane jsem o rozvodových podmínkách řekl. Pouze se jim smála a odsekla, že jsou absurdní. Řekla, že bez ohledu na to, jaké triky moje manželka zkusí, i tak musí čelit rozvodu.


Já a manželka jsme nepojil žádný fyzický kontakt, odkdy jsem přednesl téma rozvod. Když jsem ji vynášel z ložnice první den, bylo to dost neohrabané. Náš syn nám tleskal a pokřikoval něco ve smyslu, že táta drží mamku pevně v náručí. Jeho slova se mě dotkly. Od ložnice do obýváku až ke dveřím. Nesl jsem ji na rukou přes 10 metrů. Zavřela oči a jemně dodala: “Synu o rozvodu neříkej.” Přikývl jsem. Cítil jsem se však smutně. Před dveřmi jsem ji položil na zem. Počkala na autobus do práce. Já jsem šel do práce autem.

Druhý den to bylo celé přirozeněji. Opřela se mi o hruď. Cítím jsem její vůni. Uvědomil jsem si, že jsem na ni pořádně nepodíval už velmi dlouhou dobu. Už nebyla mladá. Měla pár vrásek a šedé vlasy. Naše manželství ji poznamenalo. Na minutu jsem měl výčitky, co jsem jí to udělal.


Na čtvrtý den když jsem ji zvedl, pocítil jsem ztracenou intimitu. Tato žena mi dala 10 let svého života. Na pátý a šestý den se to opakovalo. Jane jsem o tom neřekl. Měsíc plynul a nošení mé stále manželky bylo jednodušší. Pravděpodobně to bylo každodenním cvičením.

Jedno ráno se rozhodovala, co si má obléci. Vyzkoušela pár šatů, ale nevěděla si mezi nimi vybrat. Potom se vzdychla, že všechny šaty jsou její velké. Pak jsem si uvědomil, že zhubla a to byl důvod, proč bylo její nošení v náručí snadněji a snadněji.

Najednou mi to došlo … měla v srdci tolik bolesti a hořkosti. Podvědomě jsem se jí dotkl.
V tom momentě přišel náš syn a řekl, že je čas maminku odnést. Vidět svého otce jak se hoc jen letmo dotýká matky je důležitou součástí jeho života. Manželka ho zavolala, ať přijde blíž a objala ho. Odvrátil jsem zrak, protože jsem se bál, že ten pohled mi změní názor na rozvod. Pak jsem ji zvedl a nesl ověřenou cestou. Její ruce oblapili můj krk něžně a jemně. Držel jsem ji pevně, bylo to přesně jako v náš svatební den.


Její váha mi dělala starosti. V poslední den to bylo těžké. Sotva jsem udělal krok. Syn odešel do školy. Pevně ​​jsem ji chytil a pošeptal jí, že jsem netušil, že našemu životu chybí intimita. Odešel jsem i já … Vyběhl jsem dveřmi nahoru. Otevřela Jane: “Promiň Jane, už se nechci rozvádět!”

Podívala se na mě překvapeně a dotkla se mého čela. “Máš horečku?” Řekla. Složil jsem jí ruku z čela a dodal jsem: “Promiň Jane, nechci se už více rozvést. Manželství bylo nudné protože jsem si nevážil detaily každodenního života. Ne proto, že jsme se více mrzelo. Za ten čas, co jsem ji nosil v náručí jsem si uvědomil, že je mou povinností ji nosit na rukou každý den dokud nás smrt nerozdělí! “Jane vypadala jakoby se právě probudila.


Dala mi pořádnou facku, zabouchla dveře a rozplakala se. Sešel jsem po schodech dolů a sedl si do auta. V nejbližším květinářství jsem objednal pořádnou kytici. Květinář se mě zeptala, co má napsat na kartičku s přáním. Usmál jsem se a napsal jsem do ní: “Budu tě nosit na rukou dokud nás smrt nerozdělí.”

V ten večer jsem přišil domů s květinami v rukou a úsměvem na rtech, vyběhl jsem po schodech a našel jsem manželku ležet mrtvou v posteli. Už měsíce bojovala s rakovinou a já jsem byl tak zaneprázdněn Jane, že jsem si to ani nevšiml. Věděla, že brzy zemře, a chtěla mě ochránit před jakoukoliv negativní reakcí a výčitkou našeho syna. Alespoň v jeho očích jsem byl milující manžel …

Malé detaily našeho života jsou to, na čem ve vztazích záleží. Není to dům, auto, či peníze. Ty vytvoří příznivé prostředí pro štěstí, ale nejsou štěstím.


Najděte si proto čas a dělejte s láskou drobnosti pro své milující. Mějte šťastné a reálné manželství!

Pokud se o tomto článku s nikým nepodělit, nic se nestane.

Pokud ano, možná si zachráníte manželství. Mnoho životních neúspěchů mají na svědomí právě lidé, když zjistí než měli na dosah úspěch v momentě, kdy se vzdali.

Nezapomeňte článek sdílet i s vašimi přáteli na facebooku! A podělte se s vašemi zkušenostmi do komentářů.




Přečti si také!