“Mami, stále se učím žít bez tebe … Nemyslela jsem si však, že to bude tak těžké …”




Tento list věnován své matce napsala Jenna Rose, která ho zveřejnila na svém blogu.

“… Chybíš mi. Je to jako čerstvá rána na duši.

Chybí mi to, jak si mě milovala. Chybí mi způsob, jakým tvůj úsměv ve mně vzbuzoval pocit bezpečí a domova. Chybí mi to, jak ses o mě starala a věděla jsem, že mě vždy ochráníš. Chybí mi to, jak si mě povzbuzovala a jak si mě vždycky držela za ruku. Vždy, když jsem se cítila špatně.

Chybí mi to, jak jsi byla pro mě výjimečná a jako zvláštní jsem se chovala v tvé společnosti.

Chybí mi tvůj hlas na druhém konci telefonu. Když jsem poslouchala o každém detailu tvého dne a říkala ti o všem, co jsem zažívala.

Chybí mi ten pocit, jak jsem tě mohla pevně obejmout a stisknout tvou teplou ruku. Chybí mi zvuk tvého veselého smíchu a úsměv, jakým ses na mě dívala ze své oblíbené židle.

Chybí mi to, jak si mě motivovala k tomu, abych udělala možné i nemožné. Chybí mi to, jak si mě utěšovala, že všechno bude v pořádku, ačkoli já měla pocit, že se mi řítí celý svět. Velmi rychle jsem zapomněla na naše neshody, jednoduše proto, že mi bránily v tom, abych byla v tvé blízkosti.

Chybíš mi. Tak jednoduché a upřímné. Chci tě vidět každý den a miluji tě každou buňkou svého těla. Chybí mi čas, který jsme spolu trávili a myšlenka toho, co všechno ještě máme před sebou.

Chybíš mi. Bez tebe se mi žije hůř. Zdá se mi, že mě okradli. Zdá se mi, že jsem byla zbavena nových vzpomínek a nových příběhů. No vše, co musím teď chránit, jsou vzpomínky, které jsme společně vytvořili.

Příliš pomalu si zvykám na život bez tebe a učím se, jak tě mám nechat odejít ze svého života.

Zjistila jsem, že tvá ztráta neznamená, že budu každý den plakat nebo že se nikdy neusmejem. Nepřítomnost tvé osoby neznamená, že jsem se přestala snažit žít nebo nechtěla žít.

No znamená to, že někdy se necítím dobře. Někdy se zamyslím nad následujícím dnem a prostě z toho nemám dobrý pocit. Tvá nepřítomnost v mém životě někdy znamená, že se cítím otupěle a nevím proč.

Pokouším se uklidnit, vzpomenu si, jaké jsem měla štěstí, že jsme mohli žít v našem vlastním světě nekonečna. Na druhé straně mám obavy, protože vím, že na některé věci po čase zapomenu.

Od chvíle, co si mě opustila, malá část ve mně zůstala prázdná. Tato prázdnota mi stále způsobuje bolest. Malá část ze mě stále neví, jak má bez tebe žít na tomto světě. A upřímně řečeno, pravděpodobně nikdy nebudu vědět, jak to udělat.

I přesto se budu snažit. Budu se i nadále snažit takovým způsobem, aby ze mě nadále vyzařovala láska, kterou jsi mi dala.

Chybíš mi. Chybíš mi každou hodinu každého dne. A budeš mi chybět každý den i nadále. Nevím, jestli to bude jednoduché, ale budu v tom pokračovat. Nejsem si jistá, jestli jednoho dne bude všechno v pořádku, ale pokusím se o to.

Ale jednu věc vím: pokud za tebou truchlit každý den, je to cena, kterou platím za to, že jsem tě milovala a stojí to za to. “




Přečti si také!