Báseň stařenky Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Toto by si měl přečíst každý!




Personál nemocnice ji našel mezi jejími věcmi, odepsaly si ji a od té doby báseň putovala po celé nemocnici a dále. Přišla ke mně, rozplakala jsem se, když jsem si představila svou maminku a nedá mi abych to neposunula i vám.

Báseň stařenky…

Poslyšte, sestro, když na mě Hledam,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohý stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímat, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy Napořád ztrácí.

Někdy je Svéhlavá, jindy se umí chovat,
již potřebuje však krmit a přebalit.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budou vám vyprávět, dokud vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami sladu život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních LASEK a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstám se srdcem Busicom,
co skládala svůj slib za bílou kytice.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přesně třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlových popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě Provaz.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba špatná, můj manžel ZESN v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena Nade z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je amen,
kde srdce tloukl dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však uprostřed zkázy tého mladické dívka žije
a srdce jí, být hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a přestane být živá.

Málo bylo těch let a netáhne se Line,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno Víte,
neuvidíte seschlou stařenu …
Teď už – MĚ uvidíte!

Tento text by se měl stát povinným studijním materiálem každého pracovníka v sociálních službách a zdravotnictví …

zdroj: blogovisko.sk




Přečti si také!